Pevná odměna a odkup práv u vynálezů zaměstnanců

Dr. Ralph Pennekamp

Více než 80 000 vynálezů bylo v roce 2014 v Německu přihlášeno k patentu nebo užitnému vzoru. 80-90 % z nich jsou založeny na vynálezech zaměstnanců. Těmto nárokům odpovídá zákon o zaměstnaneckých vynálezech (ArbNErfG), který jim přiznává nárok na „přiměřenou odměnu“. Výpočet této odměny je však složitý a obvykle představuje pro podniky značnou administrativní zátěž. Snížení této zátěže prostřednictvím vytvoření efektivního a zároveň inovačně podporujícího systému odměňování představuje pro firmy důležitý nástroj ke zvýšení jejich konkurenceschopnosti.

1. Ustanovení zákona o zaměstnaneckých vynálezech (ArbNErfG)

Cílem zákona ArbNErfG je spravedlivá rovnováha mezi pracovněprávním principem přidělení výsledků práce zaměstnavateli a principem vynálezce podle patentového práva. Zaměstnavatel má možnost zvolit, zda využije nebo uvolní služební vynález oznámený jeho zaměstnancem (§ 6 ArbNErfG). Pokud jej využije, vznikají z toho určité povinnosti.

Nejdůležitější je povinnost zaměstnavatele zaplatit přiměřenou odměnu (§ 9 ArbNErfG). Výpočet výše odměny je složitý a je jen mírně usnadněn příslušnými směrnicemi pro odměňování (viz § 11 ArbNErfG). Zjednodušeně lze uvést vzorec výpočtu:
V (platná odměna) = E (hodnota vynálezu) x A (faktor podílu).

Faktor podílu vychází z postavení zaměstnance v podniku a je relativně snadno zjistitelný. V praxi však představuje větší problém stanovení hodnoty vynálezu. Tato hodnota by měla odrážet podílovou ekonomickou hodnotu, kterou má využití vynálezu pro zaměstnavatele. Obvykle to vyžaduje stanovení konkrétních tržeb nebo jiných výhod (například licenčních poplatků) dosažených s (patentovanými) produkty. Administrativní náklady na toto stanovení se dále zvyšují, protože odměna je obvykle „pravidelná“, tj. vypočítává se a vyplácí každý rok.

Kromě toho má zaměstnavatel ještě řadu dalších povinností, které rovněž zvyšují administrativní zátěž:
• Povinnost přihlásit služební vynález k patentu nebo užitnému vzoru v zemi (§ 13 ArbNErfG).
• Povinnost přihlásit v zahraničí nebo poskytnout odpovídající uvolnění služebního vynálezu pro země, na které se nevztahuje nárok zaměstnavatele (§ 14 ArbNErfG), a
• Povinnosti oznámení a nabídky před vzdáním se nebo nevyužitím práv k ochranným známkám (§ 16 ArbNErfG).

2. Přání po zjednodušení a právní hranice

Vzhledem k popsané administrativní zátěži mají zaměstnavatelé zájem o zjednodušení manipulace a odměňování zaměstnaneckých vynálezů. Ideálem se mnohým jeví nahrazení zákonných povinností a složitě stanovené odměny jednorázovou paušální platbou. To je běžné v mnoha zemích, například v USA. Rychlé a včasné uzavření procesu odměňování má přinést výhody i zaměstnancům-vynálezcům, protože jsou odměněni dříve a nikoli až po začátku užívání vynálezu, které může nastat i po několika letech.

Legislativa však stanoví právní hranice pro tvorbu systémů odměňování za vynálezy. Dohody, které by byly v rozporu se zákonnými předpisy ve prospěch zaměstnavatele, jsou nepřípustné, pokud byly uzavřeny před oznámením vynálezu (§ 22 ArbNErfG). Příslušná ustanovení proto nelze předem dohodnout například ve smlouvách o práci. Dohody po oznámení vynálezu jsou sice obecně možné, avšak nesmějí být „zásadně nespravedlivé“ (§ 23 ArbNErfG). To je případ, pokud je částka, kterou je zaměstnavatel povinen zaplatit podle zákona nebo směrnic, snížena o více než 50 %. V takovém případě je zaměstnavatel povinen doplatit rozdíl do přiměřené výše, pokud si na to zaměstnanecký vynálezce uplatní nárok – nejpozději do 6 měsíců od ukončení pracovního poměru. Rovněž lze požadovat úpravu odměny, pokud se podmínky pro její stanovení podstatně změní po jejím stanovení (§ 12 odst. 6 ArbNErfG).

3. Návrhy řešení

V praxi existuje několik modelů pro zjednodušení manipulace se zaměstnaneckými vynálezy. Tyto zahrnují buď odkup práv, paušální odměny nebo kombinaci obojího.

První, široce rozšířený model neupravuje odměnu vynálezce samotnou, ale pouze odkupuje zákonné povinnosti zaměstnavatele k přihlášení práv k ochranným známkám v ČR i v zahraničí, včetně případných povinností oznámení a nabídky (§§ 13, 14, 16 ArbNErfG). Tím lze obvykle výrazně snížit administrativní zátěž. Je však třeba vzít v úvahu, že výše odkupních částek již nebude stanovena podle pevně daných, v průmyslu běžných částek. Podle příslušného rozhodčího orgánu pro zaměstnanecké vynálezy je důležité, zda jsou odkupní částky podle § 23 ArbNErfG v konkrétním případě přiměřené (usnesení ze dne 18.7.2012, ArbErf 030/10).

Další modely se týkají placení jednorázových nebo časově rozložených paušálních odměn, které jsou zcela nezávislé na hodnotě vynálezu. Výhodou těchto modelů je vyhnutí se složitým výpočtům odměn, avšak hrozí riziko, že zaměstnanecký vynálezce může považovat vyplacené paušální odměny za výrazně nespravedlivé (§ 23 ArbNErfG). Náklady na případné nároky na poskytnutí informací nebo účetnictví a případné soudní spory mohou tyto výhody rychle znehodnotit.

Pro snížení těchto rizik jsou proto vhodné modely, které předpokládají jednorázové nebo časově rozložené paušální odměny odvozené od hodnoty konkrétního vynálezu. To lze například dosáhnout odhady předpokládaného obratu nebo doby využívání vynálezu. Aby byla taková ustanovení účinná, lze a mělo by být dohodnuto, že paušální odměna není konečná, ale může být v určitých intervalech interně přehodnocena z hlediska její přiměřenosti. Rovněž je možné kombinovat tyto modely s výše zmíněnými odkupními právy, aby se manipulace dále zjednodušila.

Výběr mezi různými modely vždy vyžaduje zvážení mezi co největším zjednodušením na jedné straně a co nejvyšší právní jistotou na straně druhé. Obecně platí, že čím více se odchýlí systém od zákonného vzoru odměňování podle ArbNErfG, tím větší je riziko, že dohoda o odměně bude považována za nespravedlivou a bude napadnutelná.

4. Výhled a doporučení

Snížení administrativní zátěže je cílem moderních systémů odměňování nebo motivačních systémů za vynálezy. Dalším, stejně důležitým cílem by mělo být co nejefektivnější podporování inovačního potenciálu zaměstnanců prostřednictvím cílených stimulů, a tím i zvýšení inovační schopnosti podniku. Kromě vytváření efektivních a snadno použitelných pravidel by měl být systém odměňování navržen tak, aby časově rozložené (přiměřené) platby působily jako včasná odměna zaměstnaneckému vynálezci a zároveň jako podnět a motivace k dalším inovacím.

Specializuje se na patentové právo a průmyslovou ochranu.