Normy pro senzory v sterilním prostředí

Sterilní léčiva a zdravotnické prostředky musí být baleny bez kontaminace, požadavky na sterilizaci komponentů upravuje nařízení EU-GMP. Povinnost sterilizace se s aktualizovaným přílohou 1 od konce srpna 2024 týká nejen přímo a nepřímo kontaktujících částí, ale i všech komponentů, které jsou považovány za „přerušující první vzduch“ – například senzory nebo reflektory umístěné nad sterilními komponenty. V závislosti na typu senzoru vznikají různé výzvy a příležitosti z hlediska použití ve farmaceutické výrobě a balení.

Zpřísněné požadavky

U výroby a balení sterilních léčiv platí přísné požadavky, protože i malé chyby mohou ohrozit bezpečnost pacientů. S aktuální revizí přílohy 1 „Pokyny k výrobě sterilních léčiv“ nařízení EU-GMP jsou tyto požadavky výrazně zpřísněny. Příloha 1 poprvé zmiňuje sterilizaci částí, které přerušují „First Air“: filtrovaný vzduch by měl dopadat na farmaceutický produkt a části strojů, které s produktem přicházejí do kontaktu, bez přerušení, protože každé přerušení způsobené součástmi může představovat riziko kontaminace. Komponenty, které narušují proudění vzduchu, je třeba odstranit nebo – pokud to není možné – je navrhnout tak, aby mohly být sterilizovány. Dosud stačila dekontaminace u senzorů a reflektorů, které byly umístěny jako „přerušující First Air“ – například povrchové čištění dezinfekčním prostředkem nebo parou H₂O₂ (peroxid vodíku; Vaporized Hydrogen Peroxide, VHP). Příloha 1 „Pokyny k výrobě sterilních léčiv“ však požaduje, aby i tyto komponenty byly ošetřeny validovanými, pronikajícími sterilizačními metodami (například autoklávem). To zvyšuje nároky na techniku, dokumentaci a dohled. Tento technologický přehled vysvětluje dopady na senzory a jak mohou podniky implementovat nové požadavky do praxe.

Přehled důležitých změn v příloze 1

1. Sterilizace bude přísnější
Termín „sterilizace“ je nyní vymezen přesněji: ne každé odstranění mikroorganismů nebo dekontaminace se počítá jako sterilizace. Místo toho jsou požadovány sterilní postupy (bez prokazatelného přítomnosti živých mikroorganismů). U nepřímých a částí narušujících First Air platí: musí být zacházeno s nimi stejně jako s přímými částmi, pokud jsou součástí kritického sterilního prostředí.

2. Povinnost pronikající sterilizace všech kontaktujících částí
Neměly by být sterilizovány pouze části, které přicházejí přímo nebo nepřímo do kontaktu s produktem. Nově je stanoveno: toto platí i pro části narušující First Air. Jde o nepřímé kontaktní části, které mohou narušit proudění vzduchu – například části nad sterilními komponenty a produkty, například senzory. Výjimka je možná, pokud riziková analýza v rámci strategie řízení kontaminace (Contamination Control Strategy, CCS) prokáže, že čištění nebo dekontaminace jsou dostatečné a nehrozí riziko kontaminace.

3. Vyšší požadavky na sterilizační metody
Sterilizace musí být validována. U nepřímých a částí narušujících First Air platí: metoda musí být ekvivalentní metodám používaným pro přímé části – například pronikající sterilizační metody jako autoklávování, vlhká nebo suchá teplota, gama záření nebo ethylenoxid. Přímé a nepřímé kontaktní části a části narušující First Air jsou podle přílohy 1 klasifikovány jako „kritické povrchy“ („critical surfaces“) a musí být sterilizovány. Dekontaminace povrchů, metody založené na VHP nebo parní dezinfekce jsou povoleny pouze tehdy, pokud jsou doloženy důkazy nebo rizikové analýzy, že tyto metody jsou dostačující. Metody založené na VHP jsou obecně považovány za dekontaminaci, nikoli za sterilizaci, zejména u uzavřených nebo těžko přístupných povrchů.

4. Komplexnější analýza rizik a dokumentace
Je třeba dokumentovat, proč a jak jsou nepřímé kontaktní části sterilizovány. Hodnocení rizik musí ukázat, jak kritický je kontakt a jaký má vliv na sterilitu produktu. Navíc se zvyšují požadavky na kontrolu a monitoring – zejména při údržbě nebo opravách.

Požadovaná strategie řízení kontaminace

Od srpna 2024 je závazná verze přílohy 1 nařízení EU-GMP, která poprvé vyžaduje komplexní strategii řízení kontaminace (Contamination Control Strategy, CCS), zahrnující všechny oblasti výroby – od surovin po balení. Jde o dokument, který komplexně a na základě rizik posuzuje všechna rizika kontaminace. Podniky musí posoudit, jak velké je riziko, že součást – i bez přímého kontaktu s produktem – představuje riziko kontaminace. Podle hodnocení rizika je třeba buď provést validovanou sterilizaci, nebo poskytnout odůvodnění, proč stačí čištění nebo dekontaminace. Tato hodnocení a přijatá opatření musí být důsledně dokumentována a pravidelně revidována. Z technologického hlediska to znamená, že se zvýrazní nejen klasické výrobní zařízení, ale i senzory, automatizace a digitální rozhraní. Části narušující First Air (například senzory, reflektory,…) jsou nyní považovány za potenciální zdroje kontaminace. To zvyšuje požadavky na výběr, integraci a validaci těchto komponentů.

Nepřímý vs. přímý kontakt vs. narušující First Air

GMP příloha 1 upravuje požadavky na čištění, sterilizaci a monitoring různých kontaktních částí. Přímý kontakt s produktem nastává, když součást přímo dotýká se produktu – například plnící jehly, vnitřní strany hadic nebo míchací nástroje. Takové části musí být vždy sterilní, protože by mohly přímo přenést kontaminaci do produktu.

Naopak nepřímý kontakt znamená, že součást produktu přímo nezasahuje, ale komponenty, které s produktem přijdou do kontaktu později (například víčka, zátky,…).

Komponenta je klasifikována jako narušující First Air, pokud se sice nedotýká přímo produktu, ale nachází se v průchodu „First Air“. Kontaminace může proběhnout prostřednictvím vzduchu, částic, kapek nebo díky blízkosti otevřeným povrchům produktu. Příklady jsou uchytky, držáky nebo kamery nad plnící linkou. Tyto komponenty musí být rovněž sterilní.

Význam pro použitou senzory

Umístění a konstrukce senzorů a reflektorů hraje klíčovou roli pro splnění nových požadavků přílohy 1. Senzory nebo reflektory umístěné nad produktem jsou považovány za části narušující First Air. Pro ně je stanovena sterilizace pomocí SIP (Sterilization in Place) nebo autoklávování. V praxi byly dosud často používány ultrazvukové senzory pro měření hladiny a reflexní světelné zábrany s reflektorem nad produktem, protože nabízejí potřebný dosah. Tyto řešení jsou nyní kritická: reflektory a ultrazvukové senzory často nesnesou vysoké teploty a podmínky sterilizace. I když jsou technicky vhodné ke sterilizaci, znamenalo by to značné zvýšení nákladů – senzory a reflektory by musely být před autoklávováním demontovány.

Hygienické Time-of-Flight senzory jako odpověď na přílohu 1

Moderní optické spínače na bázi ToF (Time-of-Flight), například model ODT53CL1-2M od Leuze, nabízejí zásadní výhody vzhledem k příloze 1: díky velkému dosahu a stabilnímu detekčnímu chování různých povrchů objektů pod úhly lze senzory montovat bočně nebo pod produktem a na velké vzdálenosti. Nemají tak přímý, nepřímý ani narušující First Air kontakt s sterilním produktem, který detekují – například zátkou – a proto je není třeba sterilizovat. Kompaktní konstrukce, jakou nabízejí série senzorů 53C a 55C v nerezovém pouzdru, je rovněž výhodou, protože v farmaceutických zařízeních je často málo místa. Pokud senzory umožňují vyhodnocení měřených hodnot přes IO-Link, mají provozovatelé zařízení navíc přístup k dalším procesním datům. To usnadňuje kontrolu a dokládání v souladu s přílohou 1.

Závěr

Nové požadavky přílohy 1 činí nezbytným pečlivý výběr a integraci senzory. Hygienicky vhodné, flexibilně montovatelné nerezové senzory od Leuze vám pomohou bezpečně a efektivně splnit požadavky. Naši experti vám rádi poradí a společně najdeme vhodné řešení pro maximální procesní bezpečnost a shodu s předpisy.

Zdroj: EudraLex - Volume 4 - Guidelines for Good Manufacturing Practice (GMP)