Klinikabfälle sind Wertstoffe: Wie die Medizintechnik nachhaltiger werden kann

Z recyklovaných plastových odpadů oddělených podle druhu se získává granulát pro výrobu vysoce kvalitních nových plastů. Nicméně náročné ruční třídění odpadu v každodenním provozu kliniky není možné. © iStock / Miguel Malo

V německých nemocnicích každý rok vznikne několik milionů tun odpadu z použitých ochranných masek, testovacích pomůcek, jehel, rukavic nebo operačních plášťů. Většina těchto jednorázových výrobků je energeticky využívána, tedy spalována. Výzkumný tým na Fraunhofer IWU si s tímto však nechce nechat poradit: Navrhuje řešení, která pomohou krok za krokem zvýšit recyklační podíl plastových výrobků ve zdravotnictví, aniž by zatěžovala pečující personál nemocnic dalšími úkoly.

Vyhazování nebo spalování jednorázových plastových výrobků je přesný opak efektivního využívání zdrojů. Přesto se při lůžkové a ambulantní péči používá mnoho jednorázových výrobků, které způsobují značné a stále rostoucí množství odpadu. Přitom platí i pro zdravotnický sektor požadavek, aby byl do poloviny století klimaticky neutrální a měl uzavřené materiálové cykly.

Výzkumníci z dresdenské části institutu Fraunhofer WU jsou přesvědčeni: tohoto cíle lze dosáhnout. V novém whitepaperu „ReMed“ (Recyklace pro udržitelnou zdravotnickou techniku) představují strategie pro krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé zvýšení recyklačního podílu plastů z lékařských výrobků. Hlavní důraz je kladen na odpad v nemocnicích; důležitou základnou pro tento dokument jsou výsledky průzkumu o aktuálních procesech likvidace a možnostech zvýšení recyklace plastů, kterého se zúčastnilo celkem 27 saských nemocnic.

Úspěšné strategie podle výzkumníků z Fraunhofer musí odpovídat na klíčové otázky týkající se složení odpadu, zúčastněných stran v řetězci procesů, předpisů, toků materiálů a možností zpracování recyklátů. Tým nakonec své návrhy na sběr, třídění, úpravu, využití a recyklaci plastového odpadu podrobil „kontrole reality“ odbornicemi z univerzitní kliniky Carl Gustav Carus na Technické univerzitě v Drážďanech. Protože v klinické praxi nesmí udržitelný přístup k jednorázovým lékařským výrobkům zabírat příliš mnoho prostoru – což platí obzvlášť pro operační sály – ani vést k významné zvýšené pracovní zátěži.

Příklady krátkodobých a střednědobých zlepšení

Nejistota při třídění odpadu často vede k chybám při přiřazení, a tak jsou z recyklačního cyklu odstraňovány i neškodné plasty, které jsou následně „preventivně“ spalovány. Pomoci by mohl jednotný, zjednodušený a zařízení napříč institucemi platný systém označování odpadkových nádob. Barvy nebo srozumitelné symboly by usnadnily výběr správného kontejneru.

Pro snížení uhlíkové stopy by mělo být při úpravě směsných recyklátů více zvažováno přimíchávání bioplastů, zdůrazňuje tým IWU. Jelikož jsou získávány ze škrobu a cukernatých rostlin, jsou bioplastové kompozity považovány za uhlíkové zásoby – při spalování odpadu uvolňují jen minimální množství fosilního uhlíku. Pokud jsou navíc materiály z jedné skupiny plastů sbírány odděleně, vzniká méně směsných recyklátů, což usnadňuje výrobu nových, vysoce kvalitních plastů. K tomu by nejprve stačilo umístit do nemocnic ještě jeden odpadkový kontejner.

Dlouhodobé zlepšení vyžadují delší časový horizont

Lékařské produkty jsou vyráběny podle zvlášť vysokých standardů kvality. Mezi dílčí cíle na cestě k uzavřenému materiálovému cyklu v sektoru zdravotnictví by mělo patřit zpřístupnění upraveného materiálu z použitých výrobků i jiným odvětvím, která jsou méně regulovaná.

V dlouhodobém horizontu by mohly být vyvinuty automatizované separační metody pro další plasty nebo skupiny plastů. Nově vyvinuté zařízení by pak mělo v uzavřeném procesu oddělovat a dekontaminovat odpad na jeho složky. Instalována na areálu nemocnice, by tato zařízení nahradila ruční třídění odpadu. Není nic v cestě, aby bylo možné tyto recykláty dále prodávat. Tento přístup však vyžaduje další výzkum materiálů.

Recyklace použitých plastů zpět do materiálového cyklu je možná také prostřednictvím surovinových (chemických) recyklačních metod. Při nich je plast rozložen na své jednotlivé složky, což umožňuje získat monomery nebo základní chemikálie pro výrobu nových plastů. Podmínkou pro další zpracování takových materiálů do lékařských výrobků je však jejich opětovné schválení. Tento krok by měl být v budoucnu usnadněn, což je důležitý krok směrem k uzavřeným hodnotovým řetězcům. Také pro mnoho dalších návrhů platí: pokud má recyklační podíl u jednorázových plastů ve zdravotnictví výrazně vzrůst, je třeba upravit právní rámec. Vysoká míra ochrany před infekcemi, která podle současného práva představuje „tahoun“ plastového odpadu v nemocnicích, však nemusí být v rozporu s šetrným zacházením s plastovými výrobky.