Teď na oběžnou dráhu

Malý satelit „TechnoSat“ má rozměry 305 x 465 x 465 milimetrů. (© TU Berlin/ILR)

Tým projektu „TechnoSat“ na katedře kosmické techniky na TU Berlin. (© TU Berlin/ILR)

Vědci z TU Berlín staví „TechnoSat“ na kosmodromu Baikonur na horní stupeň třífázové rakety Sojuz. (© TU Berlín/ILR)

V pátek 14. července 2017 byl vypuštěn dvanáctý malý satelit Technické univerzity v Berlíně. „TechoSat“ byl v 8:36 středoevropského letního času (SELČ) vynesen z kosmodromu v kazachstánském Baikonuru na palubě rakety Sojuz na orbitu ve výšce 660 kilometrů. Oddělení od rakety v cílové dráze proběhlo po 8794,2 sekundách, tedy přibližně po 2 hodinách a 26,5 minutách. Nadšenci do kosmonautiky si mohli start sledovat v přímém přenosu. „TechnoSat“ byl vyvinut na odborné skupině pro kosmické technologie pod vedením prof. Dr.-Ing. Klausa Brieße z Ústavu pro leteckou a kosmickou techniku Fakulty V Dopravních a strojírenských systémů. Projekt je financován Německým centrem pro letectví a kosmonautiku (DLR) z prostředků Spolkového ministerstva hospodářství a energetiky. 

Misí technologického testování s sedmi experimenty 

Osmiboký a přibližně 20 kilogramů vážící „TechnoSat“ má na své minimálně roční misi testovat nové technologie za podmínek ve vesmíru. V rozměrech 305 x 465 x 465 milimetrů je integrováno celkem sedm experimentálních užitečných nákladů, jejichž funkčnost a výkonnost mají být ověřeny na oběžné dráze. „„TechnoSat“ má mimo jiné na palubě fluidní dynamický akční člen. Jedná se o inovativní koncept pro orientaci satelitů,“ vysvětluje vedoucí projektu Merlin Barschke. „Akční člen není vybaven běžným elektromotorem, ale elektromagnetickou pumpou. Ta vede tekuté kovové médium skrze prstencový kanál, čímž vzniká vysoký moment síly. Díky tomu je satelit možné rychle a přesně nasměrovat. Klíčovou výhodou tohoto konceptu je, že nevyžaduje žádné pohyblivé mechanické části, které by musely odolávat namáhání při startu rakety.“ 

„TechnoSat“ dále testuje laserové retroreflektory jako společný experiment TU Berlín, Helmholtzova centra v Potsdamu, Rakouské akademie věd a Německého kosmického řídicího centra. Laserové reflektory se na satelitech používají pro vysoce přesné měření dráhy satelitu ze země. Sem směřuje laserový paprsek na satelit a měří se doba, než se tento paprsek odrazí zpět na Zemi. Získané informace lze například využít k vyhodnocení vlastních pozičních senzorů na palubě – nebo také k přesnému určení dráhy satelitů, které již nejsou v provozu. 

„Pro experiment používáme 14 malých, levných a komerčních reflektorů,“ vysvětluje Barschke. „Chceme ukázat, že tyto relativně levné a speciálně pro tento účel nevhodné reflektory lze přesto využít právě zde.“ 

Tento a dalších pět experimentálních užitečných nákladů je provozováno odborným kosmickým kontrolním centrem v Berlíně-Charlottenburgu. „Jakmile bude satelit v dosahu naší pozemní stanice, začneme s prvotními telemetrickými daty. Poté zkontrolujeme všechny systémy a provedeme funkční testy, abychom mohli pokračovat s experimenty,“ shrnuje Merlin Barschke plánované kroky. 

Vzdělávání studentů s praktickým zaměřením 

S vývojem a provozem „TechnoSat“ mohl Ústav pro leteckou a kosmickou techniku TU Berlín dále rozšířit praktickou složku svého vzdělávání studentů. Projekt byl totiž vyvinut, postaven a připraven k letu do vesmíru studenty a doktorandy. Navíc je podpořili formou závěrečných prací.