Čištění čistých prostor: I termíny musí být přesné

Přehled 1: Přehled kategorií čištění podle ISO 14644-5, příloha F, a VDI 2083, list 5.1

Přehled 2: Přehled použitých metod čištění v čistém prostoru, definovaných podle frekvence čištění a intenzity čištění podle ISO 14644-5, příloha F, a VDI 2083, list 5.1

Obrázek 1: Metoda dvou kyblíků pro čištění budov, modrý kyblík s čerstvým roztokem a červený kyblík se špinavou vodou

Obrázek 2: Metoda dvou kyblíků pro čistý prostor, vpředu řešení pro použití a vzadu odkapávací řešení

Přehled 3: V závislosti na četnosti lze dezinfekci také rozdělit do kategorií, odkaz například na VDI 2083, list 5.1

Obrázek 3: Nesprávné dávkování lze zabránit použitím odměrek.

Obrázek 4: Zobrazení ukazuje průběh postupu utírání s předložením pásu, zdroj: Bakalářská práce, HS Sigmaringen

Klíčová slova jsou výrazy nebo pojmy, které se často používají k výstižnému a přesvědčivému sdělení určitých skutečností nebo vlastností. V reklamě nebo prodeji jsou tyto často využívány k ovlivnění rozhodnutí o koupi. Díky vědomě řízenému přesvědčovacímu záměru se však původní skutečnost často mění na úkor předávaných informací a odborných souvislostí. V regulovaném a odborně orientovaném prostředí čistého prostoru jsou však základní pojmy a s nimi spojené definice důležitým předpokladem pro uplatnění pravidel a jejich praktickou realizaci. Čistá, prodejně řízená klíčová slova mohou vést ke zmatku, zvláště když není možné vyloučit vícenásobné obsazení pojmů. Čisté čištění prostor má také své speciální pojmy, které se částečně liší od definic v oblasti čištění budov. Některé z často používaných pojmů, které jsou rády využívány jako klíčová slova, jsou dále popsány s cílem dosáhnout jasného vymezení pojmů v oblasti čištění čistých prostor. Důležitá jasná definice začíná mimochodem již u pojmu „čištění čistých prostor“. Často totiž pojmem „čištění čistých prostor“ je myšleno přesně „dezinfekce čistých prostor.

Čištění

Čištění je opatření k cílenému, trvalému a úplnému odstranění nečistot z kontaminovaného povrchu. Cílem je vizuální a chemická čistota a přerušení přenosu nežádoucích látek z povrchu na výrobek. Čištěním je spojena prokazatelná účinnost snižování mikroorganismů: odstraněním živného prostředí pro mikroby je jejich růst potlačen a mechanické čištění utřením vede k redukci mikroorganismů – i když neřízené a náhodné – díky efektu odplavení nebo mechanickému odstranění.

V závislosti na druhu znečištění se používají různé metody čištění. V prostředí čistých prostor jsou běžné metody odsávání volně ležících nečistot a utírání, často v kombinaci s kapalinou. Při tom se k podpoře čištění používají chemické účinné látky, které snižují povrchové napětí nebo povrchové pokrytí, uvolňují nečistoty chemicko-fyzikálními procesy a udržují rozpuštěné nečistoty v suspensi. Tyto účinné látky se obvykle nanášejí pomocí utěrek.

Mokré a vlhké čištění

U utíracích metod, které se v prostředí čistých prostor převážně používají k dekontaminaci větších ploch, rozlišujeme mokré a vlhké čištění. Definice „vlhké“ a „mokré“ jsou matoucí a často se zaměňují. „Vlhké“ znamená v tomto kontextu „závojově vlhké“. „Mokré“ naopak znamená „dobře nasáklé kapalinou“, ale nikoli „kapající“. Při vlhkém utírání se odstraňuje volná jemná nečistota a v menší míře i hrubší nečistoty. Vlhké čištění se doporučuje pro mezilehlé a jemné čištění, tj. pro odstraňování menších a mikročástic. Pro tento postup se používají kapalinou nasáklé nebo odstředivě vlhké, případně impregnované textilie, které v tomto stavu vážou jemné nečistoty. Mokré vytírání je metoda odstraňování přilnutých nečistot nebo dosažení dezinfekčního účinku. Zatímco dříve se mokré utírání provádělo dvoustupňovou metodou, tj. nejprve mokrým a poté suchým utíráním, dnes se většinou používá jednoproudová metoda. Povrch se v jednom pracovním kroku čistí navlhčenou utěrkou, zbytek kapaliny se nechá uschnout bez následného utírání. Tato metoda, často označovaná jako „poloviční mokrá metoda“, je vhodná pouze tehdy, pokud jsou povrchy méně znečištěné, což je v prostředí čistých prostor obvykle případ. Mokré čištění, v normách označované také jako „mopování“, se používá pro hrubé a mezilehlé čištění, případně i pro jemné čištění. Navlhčení nebo předpříprava utěrek pro mokré utírání může být tradičně provedeno ponořením a vymačkáním, předpřípravou nebo namáčením. Navlhčení mopu mechanicky nebo rozprašováním nestačí pro mokré utírání.

Typy čištění

Zmatečné je používání různých označení pro typy čištění, které se v prostředí čistých prostor často liší od známých definic v oblasti čištění budov. Navíc se v běžném jazyce u některých pojmů ustálily určité zvyklosti. (viz přehled 1 + 2)

V běžném jazyce se dvoustupňová metoda často zaměňuje s metodou dvou kyblíků. Obvykle se jedná o použití systémového vozíku vybaveného dvěma kyblíky. V závislosti na průmyslové oblasti a typu vozíku se liší použití systému dvou kyblíků: zatímco v čištění budov se přední kyblík používá pro čerstvou vodu a zadní kyblík pro špinavou vodu (obrázek 1), v prostředí čistých prostor je naplněn pouze jeden kontejner s kapalinou. Druhý kontejner slouží pouze k zachycení odkapávající vody, jak je znázorněno na obrázku 2. (viz obrázek 1)

V čištění budov se použitý mop oplachuje a používá se opakovaně. V čištění čistých prostor se však po každém použití mění návlek, aby se zabránilo přenosu částic a mikroorganismů. (viz obrázek 2)

Utěrky na utírání

Kromě čisticí chemie hraje důležitou roli i typ utěrky. Výběr závisí na druhu znečištění, materiálu povrchu, oblasti použití a druhu utírací metody. Výhodou pro použití jednoproudové metody je mikrovlákno. Mikrovlákno není konkrétní materiál, ale souhrn vláken, která jsou zvlášť jemná a tenká, přičemž jejich jemnost je definována. Díky vysoké jemnosti a nutnosti úzkého tkaní se vytváří větší povrch, což vede k vyšší pevnosti, bezprašnosti a vysokému čisticímu výkonu. Již v suchém stavu mikrovlákno přitahuje nečistoty a prach jako magnet a pevně je váže na povrch. Další výhodou je vysoká sací schopnost mikrovlákna. Tato vysoká sací schopnost není dosažena samotnou vláknem, ale velkým počtem vzduchových komor a malých pórů, které vytvářejí kapilární efekt. Kapilární efekt, tj. chování kapalin v kapilárách mikrovlákna, není totožný s mezimolekulárními silami mezi vláknem a nečistotami. To znamená, že tvrzení, že úplně nasáklé mikrovlákno již nemůže zachytit nečistoty, není správné.

Dezinfekce

Dezinfekce je opatření k odstranění, zničení nebo deaktivaci mikroorganismů na předmětech nebo površích a slouží k cílené redukci nežádoucích mikroorganismů, obvykle patogenních a výrobně škodlivých bakterií. Likvidace probíhá prostřednictvím účinných látek, které zasahují do struktury nebo metabolismu buňky. (viz přehled 3)

Pro dostatečnou inaktivaci nebo likvidaci je nutné, aby na povrch bylo naneseno dostatečné množství účinných látek a aby byly k dispozici pro inaktivaci. Proto se provádí utěrková dezinfekce mokrou nebo polomokrou metodou. To neznamená, že povrch je ponořený ve vodě, ale že je na něj rovnoměrně nanesen film kapaliny. Současně nesmí být povrch příliš suchý, protože při nedostatečném množství kapaliny může dojít k odklonu aktivních složek dezinfekce nebo k přenosu mikroorganismů.

Dávkování a koncentrace

Na základě testů účinnosti jak z hlediska výkonu čištění, tak především při testech mikrobiální účinnosti, je stanovena potřebná koncentrace. Nedostatečné dávkování, tj. příliš nízká aplikační koncentrace, vede nejen ke sníženému čisticímu výkonu. Může dojít k dočasné adaptaci jednotlivých mikroorganismů a k růstu odolnějších mikroorganismů. Ty se pak mohou díky absenci konkurence rychle množit. Předávkování však sice zajišťuje dostatečnou likvidaci mikroorganismů, ale zároveň způsobuje poškození materiálu a funkčnosti, tvorbu zbytků a vrstvení, zvýšenou zátěž personálu a životního prostředí a vyšší náklady. Předávkování aplikačního roztoku nastává, když je chemická látka v příliš velkém množství přidána do ředicí kapaliny. Není to však případ, když je na povrch naneseno příliš mnoho kapaliny. (viz obrázek 3)

Průběh utíracího postupu

Aby bylo dosaženo rovnoměrného rozložení kapaliny při utírání, začíná se v klasickém čištění budov od dveří uprostřed a pokračuje směrem k zadní části místnosti, přičemž se předkládá proud vody a poté se oblast utírá zpět v plochých krouživých pohybech tak, aby se překrývaly jednotlivé pruhy a nevznikaly suché místa. Při tom se vždy táhne proud vody, aby se dosáhlo rovnoměrného rozložení kapaliny po celé místnosti. Tento způsob práce je zvláště nutný při použití bavlněných návleků nebo houbiček, protože na začátku utírání uvolňují velké množství kapaliny. Tím se zabrání tvorbě žmolků. Použití mikrovlákna, které kapalinu rovnoměrně uvolňuje, a vysoké počty výměn vzduchu v čistém prostoru, které vedou k rychlému vyschnutí kapaliny, již nevyžadují předkládání stopy v prostředí čistých prostor. (viz obrázek 4)

Závěr

Není překvapením, že předpisy obsahují glosář a definují pojmy používané v příslušných normách. Tím lze předejít nedorozuměním od začátku a zajistit, že všichni zúčastnění mluví stejným jazykem. V prostředí čistých prostor se setkávají GMP- a normami regulované oblasti s čištěním budov a jejich vlastními pojmy. Pokud jsou pak klíčová slova zneužívána pro prodejní prezentaci, je zmatek, zvláště u uživatelů bez odborného zázemí, obzvlášť velký.