Filmově-chemická čistota povrchu musí být měřitelná

Mikroskopické analýzy částic podle VDA Band 19.1. (Zdroj: Fraunhofer IPA)

V dnešní době rozhoduje povrch a jeho čistota stále více o kvalitě součástí: jak při lepení, tak při procesech povlakování lze tolerovat pouze velmi malé množství filmových chemických zbytků na povrchu součástí. Vzhledem k tomu, že dosud neexistují jednotné normy, jak tento povrchový stav čistoty kontrolovat a hodnotit, spolupracuje Fraunhofer IPA s průmyslovým svazkem na vypracování německé směrnice.

Dosud byl pojem technická čistota převážně omezen na znečištění jako prach, jemné třísky nebo vlákna jako kompaktní částice. V současnosti dochází k výraznému rozšíření tématu čistoty, zejména v automobilovém a dodavatelském průmyslu. »Při montáži se stále více používá lepení, svařování, bodové sváření nebo součásti jsou povlakovány ke zlepšení povrchových vlastností«, informuje Dr. Markus Rochowicz, vedoucí skupiny pro techniku čistoty na Fraunhofer IPA. Tento přístup však funguje pouze tehdy, pokud není součást kontaminována tuky a oleji. »I nejmenší filmové znečištění může vést k vážným chybám při dalším zpracování součástí«, říká odborník.

Chybějící normy přinášejí ekonomické důsledky

Stanovení čistoty součástí v současnosti způsobuje v celém odvětví potíže: »Dosud není definováno, co znamená ‚bez filmových chemických kontaminací‘. Neexistují jednotné metody měření ani mezní hodnoty«, vysvětluje Rochowicz. Tento nedostatek má ekonomické důsledky: »Firmy chtějí nakupovat své součásti již tak čisté, aby je mohly přímo zpracovat. Dodavatelé již museli odmítnout požadované specifikace čistoty, protože nedokázali prokázat požadovanou čistotu«, říká Rochowicz. Na iniciativu společnosti Mahle AG nyní svaz průmyslových firem pověřil Fraunhofer IPA vypracováním německých směrnic pro kontrolu povrchové čistoty s ohledem na filmové chemické zbytky. První setkání s vědci z IPA a průmyslovým svazkem se uskuteční 20. října.

Roky zkušeností v technice čistoty a povrchové technologii

Výzkumné zařízení ve Stuttgartu má dlouholeté zkušenosti s kontrolou čistoty součástí. »Před více než deseti lety jsme vypracovali německou směrnici pro technickou čistotu automobilových komponentů – VDI 19. Momentálně pracujeme na jejím mezinárodním protějšku ISO 16232«, říká Rochowicz. Také pro standardizaci metod měření v oblasti povrchové čistoty vzhledem k filmovým chemickým zbytkům je IPA dobře vybaveno: »S kolegy z oblastí povlakových systémů a lakování a galvanotechniky máme know-how, které nám umožní vytvořit takovýto průvodce«, je přesvědčen Rochowicz. K vydání však ještě nějakou dobu potrvá. »Na rozdíl od částicových znečištění je třeba zde některé metody nejprve vyvinout. Až budou k dispozici výsledky, můžeme metody konkretizovat a stanovit mezní hodnoty«, vysvětluje odborník.